www.medicinapropraxi.cz / Med. Praxi. 2023;20(5):295-299 / MEDICÍNA PRO PRAXI 297 MEZIOBOROVÉ PŘEHLEDY Dialýza – co by měl vědět praktický lékař příznaky, serositidami, dekompenzovanou hypertenzí, minerálovou a kostní chorobou, poruchami imunity, krvácením a pruritem. U dobře dialyzovaných pacientů se uremický syndrom nevyskytuje, ale mohou se objevit jednotlivé symptomy. Dialýza a cestování U peritoneální dialýzy je možnost zajištění dovozu materiálu do místa rekreace. V případě pacienta v chron. hemodialyzačním programu je možné zajištění tzv. rekreační hemodialýzy v místě pobytu. Nutrice u dialyzovaných pacientů Asi třetina dialyzovaných pacientů je malnutriční. Hlavními příčinami jsou nízký přísun živin, poruchy metabolismu a zánět (tzv. MIA syndrom). Na odstraňování aminokyselin a mikronutrientů se určitou měrou podílí také samotná dialýza. Vzhledem ke změně režimu pacienta v den dialýzy může také docházet k nedodržení pravidelnosti stravy a nemalý podíl na snížení příjmu stravy má i polypragmázie. Nutné jsou pravidelné kontroly výživových laboratorních parametrů, BMI a změn tělesné hmotnosti. Nutrice u dialyzovaných se zásadně liší od období predialýzy. Zatímco predialyzačně je doporučována nízkobílkovinná dieta, u dialyzovaných je nutný zvýšený příjem proteinů. Některá doporučení uvádějí příjem 1,2 g/kg pro hemodialyzované a 1,3 g bílkovin/kg pro peritoneálně dialyzované pacienty. Vždy je však potřeba nastavit pacientovi výživu „na míru“, s prevencí metabolických komplikací a hyperfosfatemie. Významným zdrojem fosforu jsou kromě živočišných produktů také často užívané konzervanty, např. v instantních potravinách, které u dialyzovaných nejsou doporučovány. U anurických pacientů je nutná restrikce příjmu tekutin do cca 1 litru/den. Do příjmu tekutin je rovněž nutné započítávat vodu ve stravě – polévky, omáčky, jogurty, ovoce, zelenina apod. Vzhledem k časté hypekalémii u pacientů s pokročilou renální insuficiencí a u hemodialyzovaných, je obvykle indikovana také nízkokalemická dieta. Hodnoty obsahu draslíku a fosforu některých vybraných potravin jsou uvedeny v tabulce 1. Hypertenze a diabetes u dialyzovaných Hypertenzi u dialyzovaných lze kontrolovat farmakologicky i nefarmakologicky. Za hlavní nefarmakologickou léčbu hypertenze je považována úprava stavu hydratace pacienta, a to ultrafiltrací, sledováním bilancí tekutin a příjmu soli mezi dialýzami. K posouzení stavu hydratace slouží klinická kritéria převodnění (otoky, dušnost), zobrazovací metody (rentgen hrudníku, ultrazvuk břicha, náplň dolní duté žíly, echokardiografie apod.) a dále např. bioimpedanční pletysmografie. Nápomocná nám mohou být rovněž laboratorní vyšetření (známky hemodiluce, BNP apod.). Pokud stav optimální hydratace nevede alespoň ke zlepšení hypertenze, cca ve 25–30 % je nutno přistoupit k farmakoterapii. Spektrum používaných antihypertenziv je podobné jako u nedialyzovaných. ACEI i ARB by měly být preferovány u pacientů se zachovalou reziduální funkcí ledvin, je však třeba mít na paměti možné riziko rozvoje hyperkalemie. Diuretická léčba u pacienta s anurií je neúčinná, zatímco pacienti s reziduální funkcí jsou často na vysokých dávkách diuretik k udržení diurézy. Při terminálním renálním selhání jsou metodou volby kličková diuretika. Poměrně hojně a s dobrým efektem jsou využívána antihypertenziva s centrálními účinky. Vzhledem k tomu, že diabetická a hypertenzní nefropatie jsou hlavními příčinami vzniku a progrese nefropatie, je nutná spolupráce nefrologa zejména s praktickými lékaři, kardiology a diabetology již v predialyzačním stadiu onemocnění ledvin. Je udáváno, že pacientů s diabetem v pravidelném dialyzačním léčení je asi 40 % a jejich 5leté přežití při dialýze je signifikantně nižší než u nediabetických pacientů (3). Z uvedeného vyplývá, že jedním z nejdůležitějších ovlivnitelných prognostických faktorů je právě dlouhodobě uspokojivá kompenzace diabetu a krevního tlaku. Specifická terapie dialyzovaných Dialyzovaní pacienti mají vzhledem k postižení renální endokrinně‑metabolické funkce ledvin specifickou léčbu. Anémie u této skupiny pacientů vzniká nejčastěji jako projev nedostatku erytropoetinu v kombinaci s deficitem železa. Léčba spočívá v substituci syntetickým erytropoetinem (např. preparáty Eporatio, Mircera, Aranesp atd.). Nově se můžeme setkat s perorálně užívaným preparátem Evrenzo (Roxadustat), který předchází degradaci HIF (hypoxia inducible factor), čímž je produkován Tab. 1. Hodnoty draslíku a fosforu u vybraných potravin (10) Potravina K+ (mg/100 g) P (mg/100g) Potravina K+ (mg/100 g) P (mg/100 g) hovězí m. 340 176 papriky zelené 212 25 vepřová pečeně 360 180 rajčata 288 28 kuřecí m. 407 200 hlávk. salát 208 25 pstruh 465 240 špenát. protlak 490 55 sardinky v oleji 388 430 zelí kysané 288 43 šunka 300 150 banán 393 28 mléko polotučné 1,5% 155 91 broskev 205 23 jogurt bílý 1,5% 150 90 jahody 147 29 tvaroh měkký 40 % tuku 82 187 meruňky 278 21 sýr tavený 86 380 jablko 144 12 vejce (2 ks) 147 216 hroznové víno 192 20 bílek 154 21 meloun vodní 158 11 žloutek 138 590 chléb pšenično-žitný 110 156 brambory syrové 411 50 těstoviny 155 153 petrželová nať čerstvá 1 000 128 rýže 113 135 cibule 135 42 čočka 837 411 pórek 314 30 máslo 15 21 mrkev 175 15 káva instantní 200 18 okurky salátové 141 23 čokoláda hořká 300 140
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=