Medicína pro praxi – 4/2024

www.medicinapropraxi.cz 220 FARMAKOTERAPIE AKTUÁLNĚ Záněty v orofaryngeální oblasti a jejich léčba MEDICÍNA PRO PRAXI antibiotickou terapii, pokud je výsledek 0 či -1, antibiotika nejsou doporučena. Antibiotická léčba angíny způsobené beta- -hemolytickým streptokokem má za cíl, kromě rychlejšího ústupu akutních příznaků, také prevenci komplikací. Z lokálních komplikací se nejčastěji setkáváme s peritonzilární flegmónou či abscesem. Mezi závažné systémové komplikace patří revmatická horečka a akutní glomerulonefritida, jejich výskyt je v současnosti naštěstí jen zřídkavý. Infekční mononukleóza (EBV, angina monocytotica) Je způsobena virem Ebsteina a Barrové ze skupiny herpetických virů. Přenáší se slinami či kontaktem sliznic. Pro svůj hojnější výskyt mezi mladými a dopívajícími se jí někdy přezdívá také „studentská nemoc z líbání“. Setkáváme se s ní jako s kolektivní nákazou ve školách. Inkubační doba je 6 až 8 týdnů. Celkové příznaky jsou téměř shodné s běžnou angínou. Povlaky na tonzilách bývají žlutavé, splývavé a mohou mít charakter až pseudomembrán. Výraznější bývá uzlinové postižení, může být přítomno i zvětšení slinných žláz. Kultivační vyšetření je negativní, je možné provést sérologické vyšetření protilátek z krve. V laboratorním vyšetření se objevuje nejprve leukopenie, později leukocytóza se zvýšeným diferenciální počtem monocytů. Jaterní testy bývají zvýšené. Herpangína Herpangína je typicky letní onemocnění způsobené viry, nejčastěji Coxsackie A, mohou jí však způsobovat i jiné herpes viry (např. varicella zoster). Vyskytuje se též jako součást sedmé exantematické nemoci (syndrom ruka-noha-ústa). Celkové příznaky nejsou odlišné od ostatních angín. V oblasti hrdla a měkkého i tvrdého patra se tvoří drobné puchýřky se zarudnutím okrajů, které během několika dní praskají a vznikají vřídky podobné aftům (3, 4). Léčba zánětů orofaryngu Antibiotická léčba bakteriální tonzilitidy a tonzilofaryngitidy V případě, že je nález v hrdle zhodnocen jako bakteriální tonzilitida či tonzilofaryngitida, měla by být nasazena antibiotika. Antibiotikem první volby stále zůstává penicilín, pokud není pacient alergický, či není jiná kontraindikace podání. Volíme nejčastěji fenoxymethylpenicilin (penicilin V), tedy fenoxymetylepenicilín, v dávce 1,2–1,5 mil. IU každých 6–8 hodin, dle tíže stavu. Někdy je započata léčba dávkování s šestihodinovým intervalem po dobu tří dní a poté je interval prodloužen na osm hodin. Dávkování pro pediatrickou populaci je 20 tis. IU/kg tělesné hmotnosti po 6 hodinách nebo 25–30 tis. IU/kg tělesné hmotnosti po osmi hodinách. Doba léčby by měla být sedm až deset dní. V případě alergie je možné použít cefalosporiny I. generace, v ČR jsou z perorálních forem dostupné pouze přípravky s cefadroxilem, a to pouze ve formě tablet. Pro dospělého volíme dávku 1000 mg à 8 hodin, délka léčby by měla být pět až sedm dní. Další možností je podání makrolidového antibiotika klarithromycinu. Dávkování pro dospělého je 500 mg po 8 či 12 hodinách, máme možnost i léku s řízeným uvolňováním, který se podává pouze 1× denně v dávce 500–1 000 mg. U dětí do 12 let je dávka 7,5 mg/kg po dvanácti hodinách. Délka léčby je dle závažnosti infekce 5 až 10 dní. V případě diagnostických rozpaků, zda se jedná o streptokokovou tonzilitidu či infekční mononukleózu, je zcela nevhodné podání aminopenicilinů. Prakticky u všech pacientů s infekční mononukleózou dojde po podání aminopenicilinů k výsevu výrazného makulopapulozního exantému, někdy až hemoragického charakteru. Jedná se o imunopatologickou reakci III. typu, nikoliv o alergickou reakci, za kterou bývá tato často mylně zaměňována (1, 5). Neantibiotická léčba zánětů v oblasti orofaryngu Léčba nezávažných zánětů v oblasti hrdla je symptomatická. Pacientům doporučujeme klidový režim na lůžku, dostatečný pitný režim, nedráždivou stravu a zvýšený příjem vitaminu C, D a zinku. Celkovou imunitu lze podpořit přípravky s obsahem imunoglukanu, hlívy ústřičné, rakytníku či echinacey. K úlevě od celkových potíží je vhodné podávání léků s analgetickým a antipyretickým účinkem, zejména těch obsahujících paracetamol a ibuprofen. Z důvodů rizika rozvoje Reyova syndromu bychom se měli vyvarovat podávání léků s obsahem kyseliny acetylsalicylové dětem do dvanácti let. Možnosti lokální terapie jsou široké. Pokud se jedná o dospělé či větší děti, lze doporučit kloktání. Kromě komerčně připravených kloktadel s obsahem benzydaminu, jodovaného povidonu či hexetidinu je možné využít také ústních vod s obsahem chlorhexidinu, minerální vody Vincentka či odvarů z heřmánku nebo šalvěje. Kloktání však nemusí být každému příjemné, někteří pacienti s ním mají problém, zejména dětští pacienti ho ne vždy chápou a může docházet například k dávení či polykání kloktadla. Na trhu je dostatek volně prodejných přípravků v podobě pastilek se širokou škálou příchutí. Jako nejšetrnější se jeví přípravky s obsahem chlorhexidinu, který má antiseptický účinek. S opatrností jej lze doporučit též u těhotných a kojících žen. Účinky jak antiseptické, proti virům, bakteriím i kvasinkám, tak analgetické, má kombinace amylmetakresol s dichlorbenzylalkoholem, někdy doplněna levomentholem. Široké spektrum účinku vykazuje také ocktenidini dihydrochlorid. Antiflogistický účinek mají preparáty s obsahem benzidamin hydrochloridu a flurbiprofenu, a jeví se tak jako výhodnější k použití u výrazně bolestivých stavů. K zmírnění pocitu suchosti, pálení či nucení ke kašli je možné doporučit jako podpůrnou léčbu rozpustné tablety s obsahem dexpanthenolu. Z fytofarmak můžeme sáhnout po přípravcích s obsahem islandského lišejníku, heřmánku a šalvěje. Orální spreje obsahují jak látky dezinfekční, antiseptické, antiflogistické, tak analgetické. Kromě již zmíněného jodovaného povidonu, benzydamin hydrochloridu nebo benzoxonium chloridu v nich lze nalézt i lidokain. Lokální analgetický účinek všech přípravků je jen krátkodobý a nepřetrvává zpravidla déle než půl hodiny, proto je v případě silnějších bolestí vhodné doporučit doplnění terapie o vhodná analgetika podávaná perorálně. Volíme většinou paracetamol, ibuprofen, metamizol či jiné dle zvyklostí pacienta (10, 11). Kdy pacienta odeslat k praktickému lékaři „ Pacient má horečku nad 38 °C „ Pacient je celkově schvácený, slabý, případně zvrací „ Pacient si všiml bělavých povlaků v krku či na mandlích

RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=