www.medicinapropraxi.cz 282 MEDICÍNA PRO PRAXI / Med. Praxi. 2024;21(5):281-284 / PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Očkování a zdravotní příprava před cestou do zahraničí Co obnáší předcestovní příprava Základem anamnézy při předcestovní přípravě je cíl cesty, termín odjezdu, délka a charakter pobytu. Důležitý je však nejen cíl cesty, ale také její průběh. Tedy jakými dopravními prostředky a jak dlouho hodlá klient cestovat. Například potřeba očkování proti žluté zimnici se může odvíjet od toho, zda je plánován přestup v zemích s jejím výskytem, nebo nikoli. Dlouhé lety letadlem pak mohou být rizikové pro pacienty se sklonem k žilním trombózám a je nutné je vybavit jak radou, tak potřebnými léky. U krátkodobých cest (obchodní, či turistické) se častěji setkáváme s polymorbidními pacienty, u kterých může být některé očkování či profylaktické podání léčiv kontraindikováno. Naopak dlouhodobé pobyty vyžadují kvalitnější přípravu očkováním i třeba vybavením léky a prostředky k ochraně proti hmyzu. Organizované turistické zájezdy zpravidla představují méně rizikovou aktivitu než individuální cestování. Zde hraje velkou roli povaha a zodpovědnost cestovatele k vlastnímu zdraví. Zcela specifikou skupinou jsou dlouhodobé pracovní cesty, zejména se zdravotnickou či humanitární náplní. Cestovatelé na poslední chvíli mají často velmi omezené možnosti přípravy. Přesto lze i jen několik dní před cestou zajistit alespoň základní očkování, vybavit klienta léky, prostředky ochrany před hmyzem a zejména radami, jak se během cesty chovat, aby zdravotní rizika omezil na minimum. Naopak příliš dlouhá doba před odjezdem může snižovat účinnost některých očkování (ochrana před průjmy očkováním proti choleře trvá jen několik měsíců, ochrana proti břišnímu tyfu je 3 roky po očkování atd.). Nejvhodnější doba na první předcestovní konzultaci je 3–4 měsíce před cestou. Pro stanovení vhodného doporučení je pak nutná znalost aktuálního zdravotního stavu pacienta, dlouhodobých nemocí, léčby a dříve provedených očkování. Vypátrání data posledního očkování proti tetanu, či stavu očkování proti žloutenkám v dětství může znamenat až detektivní úsilí jak lékaře, tak klienta – cestovatele. Pokud však nejsou údaje o předchozím očkování spolehlivě dostupné, je vždy lepší jej doporučit znovu. Zájemci o předcestovní poradenství pak podáváme komplexní informaci o zdravotních rizicích zamýšlené cesty, doporučeném očkování (ideálně v pořadí podle důležitosti), profylaxi malárie a vhodném vybavení k prevenci onemocnění (repelenty, moskytiéry, vybavení lékárničky). Očkování V první řadě je na místě zkontrolovat rutinní očkování. U dospělých cestovatelů je to očkování proti tetanu. I když legislativa připouští přeočkování po 15 letech, je vhodné doporučit přeočkování už po uplynutí 10 let. S výhodou je použití kombinované vakcíny proti tetanu, záškrtu a pertusi i u dospělých. Pertuse u dospělých není v posledních letech žádnou výjimkou, rok 2024 bude v tomto směru zřejmě rekordní a záškrt začíná rovněž po letech nulového výskytu přibývat (4). Povinná očkování při cestách do zahraničí je vždy správné ponechat na specializovaných centrech cestovní medicíny. Jedná se o očkování proti žluté zimnici a za určitých okolností proti meningokokům a přenosné dětské obrně (poliomyelitidě). Kdo je oprávněn očkovat proti žluté zimnici upravuje i legislativa (5). Téměř univerzální doporučení pro očkování u cestovatelů se týká nemocí, přenášených alimentární cestou. Tedy vodou a jídlem. Sem patří očkování proti hepatitidě typu A a proti břišnímu tyfu. Očkování proti hepatitidě typu A je vhodné kombinovat s očkováním proti hepatitidě typu B. Typ B se sice přenáší takřka výhradně krví a pohlavním stykem, pro cestovatele může nabýt na významu v případě úrazu a nutnosti vyhledání zdravotní péče v místě pobytu. Je však třeba si uvědomit, že od roku 2001 je očkování proti hepatitidě typu B povinné u všech narozených dětí a od stejného roku se až do roku 2013 doplňkově očkovaly všechny děti ve věku 12 let (6). Očkování proti meningokokovým invazivním onemocněním (IMO) je univerzálně vhodné pro mladší cestovatele (věkově specifická nemocnost IMO je výrazně vyšší ve věkové skupině 15–25 let (7)). Přenos vzduchem se může uplatnit během letecké přepravy a v místech většího soustředění osob (festivaly, sportovní akce). Je známo, že k invazi Neisseria meningitidis dochází po zvýšené zátěži (8). Samo cestování lze za zvýšenou zátěž na organismus jistě považovat. Pro všechny věkové skupiny je pak očkování proti IMO vhodné při cestách do endemických oblastí (Subsaharská Afrika – tzv. meningokokový pás Afriky (9)). Očkování proti IMO je povinně vyžadováno pro poutníky do Mekky během výroční poutě Hajj. V takovém případě musí být zapsáno v Mezinárodním očkovacím průkazu a opatřeno razítkem autorizovaného centra, jako v případě očkování proti žluté zimnici. Očkuje se dnes již výhradně kojugovanými vakcínami. Základní je tetravalentní vakcína proti typům A, C, W, Y. Samostatné očkování proti N. meningitidis typu B je doporučováno zejména studentům pro cesty a pobyt v rámci Evropy a Severní Ameriky. Tato doporučení vychází z geografického rozšíření jednotlivých séroskupin ve světě (10). Zejména pro individuální cestovatele, dlouhodobé pobyty a předpokládané outdoorové aktivity je vhodné očkování proti vzteklině. Vysoké riziko je v zemích jižní a jihovýchodní Asie, v Africe, ale i ve Střední a Jižní Americe (11). Svoji roli v rozhodování, zda preexpoziční vakcinaci proti vzteklině doporučit může hrát i dostupnost zdravotní péče, a zvláště pak antirabické profylaxe v místě pobytu, a také čas do odjezdu. Základní schéma preexpoziční vakcinace je 3 dávkové (0-7-28 dní). U mladších a jinak zdravých cestovatelů je přípustné i dvoudávkové schéma (0–7 dní). Světová zdravotnická organizace pracuje i s řadou alternativních schémat, která by však znamenala off‑label použití vakcíny. Specifické doporučení pro očkování proti arbovirovým infekcím je závislé jak na cílové destinaci cestovatele, tak na délce a charakteru pobytu. Kromě výše zmíněné žluté zimnice se jedná o očkování proti horečce Dengue, japonské encefalitidě, ale také proti klíšťové encefalitidě. Očkování proti klíšťové encefalitidě by mělo patřit v Česku k rutinnímu doporučení, vzhledem k tomu, že žijeme v endemické oblasti výskytu tohoto onemocnění. Horečka Dengue se stává rok od roku zásadnějším zdravotním problémem v řadě tropických zemí (12). Přesto je
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=