MEDICÍNA PRO PRAXI / Med. Praxi. 2024;21(5):289-292 / www.medicinapropraxi.cz 290 MEZIOBOROVÉ PŘEHLEDY Bradavice v ordinaci praktického lékaře Rozlišujeme kožní typ (bradavice kožní) a slizniční typ (oblast genitálu, konečníku, dýchacích cest, dutiny ústní a jícnu). Slizniční typy rozdělujeme dle onkogenního potenciálu na tři základní skupiny: typy vysocerizikové (16, 18, 31, 33, 35, 39, 45, 51, 52, 56, 58, 59, 68…) podílející se na vývoji prekancerózních změn a karcinomů v oblasti anogenitální (např. karcinom děložního čípku) a orofaryngu. Tipy nízkorizikové (6, 11, 32, 40, 42, 43, 44, 54, 61, 62, 72, 74, 81, 90, 114…), spojené s tvorbou akuminátních kondylomat. Třetí je skupina pravděpodobně rizikových typů (26, 53, 66, 67, 70, 73, 82…), jejichž biologické chování není zcela objasněno. Často je pozorována korelace mezi konkrétním HPV typem a charakteristickým klinickým obrazem, i když je známo, že stejný HPV virus může vyvolávat různé klinické projevy. Klinickou manifestací HPV infekce jsou benigní nálezy v podobě anogenitálních kondylomat, bradavic, laryngeální papilomatózy aj., až po méně či více závažné epiteliální léze a invazivní spinocelulární karcinomy či adenokarcinomy. Tyto závažné nálezy jsou výsledkem pouze malého procenta infekcí HPV. Klinický obraz Verrucae vulgaris Nejčastěji jsou vyvolané HPV 2, 4 a 27. Zpočátku vypadá jako diskrétní papula barvy kůže, která se postupně zvětšuje, vyvyšuje, povrch je hrubý, někdy bradavičnatě rozbrázděný. Typické jsou bodovité trombotizované kapiláry viditelné jako červené nebo černé body. Bradavice jsou často mnohočetné, někdy splývají v plaky (Obr. 1). Mohou se vyskytovat kdekoliv na těle, včetně hlavy. Časté jsou na prstech rukou, v dlaních, na loktech, kolenou a ploskách nohou. Periunguální bradavice se tvoří v okolí kutikuly na prstech (Obr. 2). Rozšiřují se škrabáním, traumatizací, a často bývají sekundárně impetiginizované. Jsou velmi rezistentní na terapii. Filiformní bradavice jsou drobné, tuhé výrůstků barvy kůže na úzké stopce, s hyperkeratotickým povrchem. Většinou se vyskytují na rtu, nose nebo očních víčkách. U verrucae vulgaris se můžeme setkat s nepřímým Koebnerovým fenoménem, tzv. autoinokulací viru a lineárním výsevem v místě poškrabání nebo s tzv. ring warts, ke kterým dochází po agresivní terapii v podobě rozsevu drobných bradaviček v kruhu okolo základní morfy. Verrucae plantaris Často vyvolané HPV 1, 2, 4 a 63. Vznikají na ploskách, tedy v místech velkého tlaku, a tak se stávájí častečně endofytickými (vtlačenými) a mohou způsobovat bolestivost při chůzi. Jsou kryté tuhou vrstvou žlutavé drsné rohoviny, často prosvítají trombotizované kapiláry v podobě tmavočervených až černých bodů (Obr. 3). Mohou se vyskytovat ve skupině a vytvořit tzv. mozaikovou bradavici (Obr. 4). U osob s imunodeficitem může dojít k rozsevu na větší plochy, např. v ložiscích atopického ekzému, tzv. eczema verrucatum. Za bradavici může být mylně považován callus (tyloma – mozol, otlak), který má hladký povrch a zachovává dermální linie. Taktéž clavus (kuří oko) v podobě lokální hyperkeratózy, jenž se tvoří např. z malé obuvi nad interfalangeálními klouby. Verrucae planae juvenilis Jsou vyvolány převážně HPV 3, 10, 28, 29 a 49. Vyskytují se ve shlucích především na obličeji, krku, hřbetech rukou, méně často na končetinách. Jsou to ploché, čočkovité bradavičky s hladkým povrchem, barvy kůže či jemně nahnědlé, v průměru 2–5 mm, často mnohočetné. Vykazují vysoké procento spontánního zhojení a také nepřímý Koebnerův fenomén. V diferenciální diagnostice musíme vyloučit lichen ruber planus, névy a seborroickou keratózu. Condylomata accuminata Jsou vyvolané především HPV 6, 11, dále HPV 2, 16, 27, 30, 40, 41, 42, 44, 45, 54,55, 57, 61, 90. Jedná se o mnohočetné drobné nebo splývající papuly s hladkým nebo rozbrázděným povrchem, lehce krvácejícím při traumatizaci. Mohou být solitární, ale častěji se vyskytují ve větším počtu (Obr. 5). V místech zvýšené vlhkosti (preputium, uretra) mají často exofytický růst. Predilekcí jsou u žen labia, klitoris, oblast kolem uretry a na perineu. U mužů je to oblast frenula, preputia, glandu, skrota a perianálně. Manifestní projevy jsou více infekční, ale i jedinci se subklinickou infekcí jsou přenašeči viru. U 30 % pacientů dojde do 3 měsíců ke spontánní regresi zprostředkované buněčnou imunitou. V 50 % dochází k rekurenci infekce, z toho v 25 % v důsledku reaktivace subklinické infekce. Mají podíl na vzniku cervikálních, vulvárních, vaginálních, penilních a análních neoplázií, invazivních karcinomů, a to především u imunosupri‑ movaných pacientů. Kondylomata nemají vliv na plodnost, nezvyšují možnost potratu nebo předčasného porodu. Mohou být však rizikovým faktorem pro vývoj laryngeální papilomatózy a kondylomat u dítěte, které se může nakazit při průchodu infikovanými Obr. 1. Verruca vulgaris – mnohočetný výsev Obr. 2. Verruca vulgaris – periunguální Obr. 3. Verruca plantaris – hemoragizované kapiláry
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=