MEDICÍNA PRO PRAXI / Med. Praxi. 2024;21(5):328-330 / www.medicinapropraxi.cz 330 PRO SESTRY Následnou péči o defekty je potřeba nastavit s respektem k možnostem a schopnostem pacienta v malém RD společně se synem, který o ni pečuje. Dům je v rekonstrukci, je znát snaha o modernizaci. Paní má za domem velmi skromný výměnek. Jde o velmi malý, temný pokojík, s malým umývadlem, suchý záchod je venku na dvoře. Nutno říci, že i pro zdravého jedince toto prostředí není optimální. V případě seniorky je toto prostředí včetně sociální izolace vyloženě nepříznivé. Z rozhovoru se synem bylo patrno, že už v domě se svou matkou příliš nepočítá. Proto jsem se obrátila na soc. prac. magistrátu. V tuto dobu už paní žije v pobytovém zařízení, deprese a bolesti ustoupily, nastartovalo se hojení (Obr. 5). Ne každý příběh skončí happyendem, zde se to podařilo. Shrnutí V příkladu I šlo jen o domluvu mezi oběma službami (DP/PS). Jelikož nebyly z jedné společnosti, tak o sobě zkrátka nevěděly a pacientka vše ponechala „jen“ na službách, nenapadlo ji, že by to mohlo být jinak. Zjištění/zkušenost – zlepšit komunikaci všech zúčastněných, včetně pacientky. Příklad II poukazuje na několik důležitých faktorů, které lze při ošetření pacienta v ambulanci jen stěží odhalit. Mnohé věci zkrátka zjistíte až při místním cíleném šetření. Tento příklad však naráží i na velké rezervy v současném systému. Ten častokrát přetěžuje sestry z DP a neposkytuje takové ohodnocení, aby jich v agenturách domácí péče bylo dostatek a měly na pacienta potřebný čas. Právě nedostatečná časová dotace na výkon ze strany ZP bývá příčinou různých improvizací tak, aby sestry zvládly výkon ve stanoveném časovém limitu. V praxi to znamená např. zapojení samotného pacienta tím, že si sám sejme obvaz, ránu osprchuje a pak čeká na příchod sestry. Sestra tak získá větší prostor pro řádné ošetření rány. Tento postup však sestře neumožňuje odborně posoudit stav krytí, barvu a množství sekrece či případný zápach. Nemůže tak správně posoudit, zda‑li zvolený primární prostředek/krytí je pro daný defekt vhodný či nikoliv. Stejně tak, zdali je dostačující frekvence převazů. Zjištění/zkušenost – vždy je potřeba prověřit situaci v místě poskytování péče. Navíc je zkrátka nutné, aby sestra DP byla přítomna po dobu celého výkonu (zhodnotí celkový stav končetiny před převazem, sejmutí krytí, toaleta rány, samotný převaz, případně bandáž). V příkladu III je patrná klíčová intervence, kterou bylo šetření v místě poskytované péče a možnost se seniorkou hovořit bez přítomnosti jejího syna. Nikdo neanalyzoval její zdrženlivost během kontrol v nemocnici. Dominantní byl vždy syn a jeho vyjádření. Zjištění/zkušenost – vnímat také nonverbální projevy pacienta, případně i jeho doprovodu. V případě pochybností požádat o spolupráci praktika či pracovníky terénních zdravotních či sociálních služeb, v krajním případě i sociální pracovníky magistrátu. Mám‑li shrnout, co se snažím svým příspěvkem říci, tak pro efektivní hojení jakékoliv chronické rány musí být splněny všechny faktory, potřebné k dosažení cíle (zhojení) a těmi je: chtít, mít potřebné dovednosti a mít možnosti. Nutno podotknout, že tyto faktory jsou nezbytné jak u pacienta, tak u samotného poskytovatele péče, ať je to lékař, sestra, pečovatelka, sociální pracovník či kterákoliv jiná osoba, která se má na péči podílet. A jak na to? AD1 Je pacient ochoten spolupracovat? „CHCE?“ Vzbudit zájem pacienta a pracovat s ním tak, aby pochopil, že hlavní zdroj pomoci musí najít sám u sebe, je těžké, ne však nemožné. Vždy lze nalézt v jeho životě místo, situaci, vzpomínku, osobu, na které lze začít budovat důvěru, zájem a aktivní přístup. Někdy zabírají vnoučata, někdy dávno odložené koníčky, někdy nesplněná přání. Jsou případy, ve kterých se osvědčuje spíše negativní motivace. Pak je velmi efektivní demonstrovat pár příkladů z praxe, či reálně hovořit o tom, čeho všeho se bude muset dotyčný vzdát, když se stav nepodaří zvrátit. Tento způsob ale volíme výhradně u chronických „odmítačů“ čehokoliv. Ad2 Má pacient potřebné dovednosti a zručnosti? „UMÍ?“ Dnešní doba nabízí spoustu edukačního materiálu i intervenčních kurzů. Proto je nejvhodnější pacienta, případě pečující osobu, nasměrovat na Centra hojení ran, pobytová zřízení či odborné společnosti v daném regionu, které takové kurzy zajišťují. K dispozici je i řada poraden, sester specialistek i v řadách domácí péče. Cílem je, aby si dotyčný osvojil dovednosti potřebné k zajišťování péče. Ad3 Má pacient podmínky pro realizaci daných doporučení? „MŮŽE?“ Akceptovat možnosti a limity pacienta, případně i pečující osoby (zručnost, pohybová kondice, kognitivní schopnosti, komunikační bariéry, nedoslýchavost, zrakový handicap apod). Důležité je správně posoudit finanční možnosti, poměry a podmínky v domácnosti, dostupnost pomoci druhé osoby. Zcela liché se totiž mohou stát námi vyřčená doporučení (zdravá strava, doplňky stravy, hodně ovoce a zeleniny apod.) pokud dotyčný má např. dluhy a žije jen na polévkách. Nebo denně procházky, když pacient žije ve 4. patře v domě bez výtahu a nemá nikoho, kdo by mu pomohl. Závěr Léčba chronických ran, tedy i bércových defektů, je především o trpělivosti, aktivním přístupu a multidisciplinární spolupráci. Pro její efektivitu je velmi důležitá důvěra, a to jak mezi poskytovateli a pacientem, tak mezi lékařem, nastavujícím léčbu a sestrami DP, které samotný převaz provádějí. Jejich vzájemná komunikace, sdílení aktuálních informací, fotodokumentace rány apod. to vše je zcela nezbytné jak pro pochopení souvislostí a samotné hojení, tak v neposlední řadě finanční zátěž pacienta i zdravotního systému. Především na počátku léčby je nezbytné naslouchat, získat si důvěru a postupně dotyčného v rámci jeho možností aktivizovat a povzbuzovat ke spolupráci, společně hledat řešení apod. Během své mnohaleté praxe jsem pochopila, že jiná efektivní cesta prostě není. Pokud s námi pacient nespolupracuje, nepochopí svou klíčovou roli v procesu hojení a spoléhá jen na zdravotníky, léčebné postupy či drahé materiály, pak je jen malá pravděpodobnost, že se defekty zhojí. Pak jde o „pouhé“ převazování defektu, které je ekonomicky nákladné a kýžený cíl nezajistí. Naopak v případě skutečné komplexní péče s respektem k hodnotám a prioritám daného člověka, k jeho životnímu stylu, kvalitě spánku, sociálním vazbám, finančním možnostem a dalším atributům jsou léčba a její výsledky mnohem stabilnější a efektivnější.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=