MEDICÍNA PRO PRAXI / Med. Praxi. 2025;22(2):119-122 / www.medicinapropraxi.cz 120 MEZIOBOROVÉ PŘEHLEDY Postavení D‑manózy v terapii infekcí močových cest Dále může docházet k depleci laktobacilů, přirozené mikroflóry poševní, které za normálních okolností působí protektivně tím, že produkují H2O2 a kyselinu mléčnou, snižují pH pochvy a zabraňují růstu patogenů (5). V případě recidivujících IMC je indikována dlouhodobá terapie nízkou dávkou ATB, která ve srovnání s placebem výrazně snižuje riziko rekurence infekce (6). Nicméně i tato terapie má svá úskalí, protože při dlouhodobém (více než 6 měsíců) užívání nitrofurantoinu v redukované dávce může docházet hepatopatii a pneumonitidě (7). Navíc se v klinických studiích se prokázalo, že po přerušení antibiotické profylaxe dochází během 3 měsíců až v 60 % případů k recidivě infekce (8, 9). I z těchto důvodů Evropská urologická společnost do svých doporučení k dlouhodobé prevenci zařadila užívání neantimikrobiálních látek. Mezi tyto přípravky patří i D‑manóza (6). D‑manóza První zmínky o D‑manóze a IMC se datují z 70. let 20. století. Jedná se o přirozený monosacharid, který se vyskytuje v ovoci a zelenině (pomeranče, jablka, zelí, rajčata), ale jeho hladiny jsou ale v těchto přírodních zdrojích nízké, proto jejich konzumace ve stravě nestačí k udržení dostatečné hladiny v lidském těle. I když se D‑manóza strukturou podobá glukóze, vstřebává se z GIT pomaleji a má nižší glykemický index, proto je vhodná i pro diabetiky. Při perorálním užití se rychle vstřebává a v tkáních je detekovatelná za 30 minut (10). Oproti jiným sacharidům má výhodu, že se nemění na glykogen, a proto se nemůže ukládat v játrech. Dále ani při dlouhodobém užívání nebyl popsán žádný její vliv na metabolismus. Eliminace D‑manózy probíhá výhradně ledvinami a po 1 hodině po orálním užití je možné ji detekovat v moči (11). Obecně přítomnost sacharidů v moči představuje rizikový faktor pro recidivující IMC. Na rozdíl od glukózy a fruktózy bakterie nevyužívají D‑manózu jako zdroj energie (12). Dále bylo prokázáno, že D-manóza nemá vliv na dělení a růst bakterií, proto ani nemění jejich buněčnou strukturu a ani neovlivňuje mechanismus účinku antibiotik. Ani při déle trvajícím užívání nedochází ke vzniku rezistence (13). Další výhodou je, že nevstřebaná část D‑manózy působí v tlustém střevě blahodárně na střevní mikrobiom a příznivě ovlivňuje produkci mastných kyselin s krátkým řetězcem (14). Například studie na zvířatech ukázala, že užívání manózy vedlo k redukci váhy a zlepšení steatózy jaterní a vyšší citlivosti tkání na glukózu (15). Mechanismus účinku Bakteriální virulence E. coli je zprostředkována pomocí fimbrií, kterými se přichytí na receptory uroteliálních buněk. D‑manóza má podobnou strukturu, proto se kompetitivním inhibičním mechanismem váže na fimbrie bakterií a zabraňuje jejich adhezi na stěnu měchýře (16). Na zvířecích modelech bylo prokázáno, že přítomnost volné D‑manózy v moči i v nízké koncentraci (méně než 20 μg/ ml) inhibuje bakteriální adherenci způsobenou vazbou fimbrií na uroteliální buňky stěny měchýře u prasat (17). Nejvíce prací se věnuje E. coli fimbriím typu 1, ale stejné struktury byly nalezeny i u jiných kmenů enterobakterií (Klebsiella pneumonie, Serratia marcescens, Enterobacter cloacae a další) (18). D‑manóza tedy znemožní invazi těchto uropatogenů a umožní vyloučení bakterií z močových cest dříve, než mají možnost se uchytit na stěně močového měchýře (Obr. 1). Předpokládá se, že D-manóza může mít komplexní vliv na infekce, nicméně tato oblast vyžaduje další výzkum. Zatím je známo, že kromě přímé blokády fimbrií byl prokázán pozitivní imunomodulační efekt na T‑buňky u myší s autoimunitním diabetem a infekcemi dýchacích cest (19). Způsob užití a dávkování Nejčastěji se D‑manóza používá ve formě prášku, který se rozpustí ve vodě. Další možností je užívání orálně ve formě kapslí. Dávkování, frekvence a délka terapie se dle literatury liší, a to od 420 mg až po 2 g, užívaných jednou až třikrát denně po dobu jednoho týdne v měsíci až po každodenní dlouhodobou terapii, kterou pacienti dobře tolerovali a byla pro ně bezpečná (20). Obecně se doporučuje, že maximální denní dávka by neměla překročit 0,2 g/kg tělesné hmotnosti, protože větší množství může způsobovat gastrointestinální poruchy (21). Vedlejší nežádoucí účinky se vyskytují sporadicky, většinou bývají mírné a dle publikovaných studiích nevedly k přerušení léčby. Nejčastěji se jedná o průjmovitou stolici, pocity nadýmání a enkoprézu. Při dlouhodobém užívání vyšších dávek D‑manózy je nutná dostatečná hydratace, jinak může dojít ke zhoršení funkce ledvin. U myší prenatálně užívaná D‑manóza způsobila usmrcení embryí anebo oční vady přeživších narozených (22). Zatím nejsou dostupné údaje použití D‑manózy u dětí, těhotných a kojících žen, proto s ohledem na jejich bezpečnost, je vždy nutno zvážit poměr rizik a přínosu této terapie. D‑manóza jako prevence recidivujících IMC Nejčastější indikací terapie D‑manózou jsou recidivující IMC. Nejznámější jsou 2 publiObr. 1. D-manóza svojí vazbou na fimbrie brání adhezi E. coli bakteriím na receptory urotelu (převzato a upraveno z (26)) Receptory urotelu E. coli – fimbrie D-manóza
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=