MEDICÍNA PRO PRAXI / Med. Praxi. 2025;22(2):141-146 / www.medicinapropraxi.cz 144 FIREMNÍ INFORMACE Systémová enzymoterapie: Současný pohled na léčbu zánětlivých onemocnění pomocí proteolytických enzymů popis klinicky významných studií je rozdělen podle jednotlivých indikacích okruhů pooperačních a poúrazových otoků, zánětlivých onemocnění a revmatologických indikací. Stavy po úrazech a operacích Přehled relevantních kontrolovaných studií u poúrazových a pooperačních otoků shrnuje tabulka 1. Prospektivní, placebem kontrolovaná, dvojitě zaslepená klinická studii u sportovců s distorzí hlezenního kloubu (14) byla provedena u 40 pacientů, z nichž polovina užívala 3× 2 tablety Phlogenzymu a druhá polovina placebo po dobu 10 dnů. Hlavním hodnotícím kritériem byla velikost otoku 7. den léčby. Ten byl redukován v obou skupinách, avšak ve skupině léčené Phlogenzymem významně více (66,7 % vs. 38,1 %, p < 0,001). Významné byl rovněž rozdíly ve zlepšení hybnosti (62 % vs. 37,3 %, p = 0,005), snížení bolesti při pohybu (p = 0,005) a doby potřebné k návratu do zaměstnání (p = 0,01), resp. k plnému tréninku (p = 0,001) ve prospěch enzymové skupiny. V parametrech bezpečnosti a tolerability nebyly shledány žádné významné rozdíly. V prospektivní, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii u 34 pacientů po náhradě kyčelního kloubu byl Phlogenzym podáván polovině pacientů po dobu 6 týdnů (15); v rámci prevence pooperační hluboké žilní trombózy byli všichni pacienti rovněž intervenováni rivaroxabanem. Oproti placebu vykázala aktivně léčená skupina statisticky významný efekt na snížení pooperační bolesti během 1.–7. dne po výkonu (p = 0,005), přičemž statisticky významné byly i nižší pooperační hodnoty C‑reaktivního proteinu (p = 0,036). Při hodnocení bezpečnosti nebyly mezi skupinami žádné významné rozdíly shledány včetně krvácivých příhod a hladin anti‑Xa. V klinické studii hodnotící Phlogenzym v léčbě a profylaxi otoku v pooperačním období po osteosyntézách dlouhých končetinových kostí ve srovnání s přípravky na bázi aescinu bylo sledováno 60 pacientů po dobu 2 týdnů (16). Statisticky významného ústupu otoku dosáhla dvakrát dříve skupina léčená Phlogenzymem (5. vs. 10. den po výkonu), přičemž na konci sledování přetrvával významně lepší efekt Phlogenzymu na redukci otoků (p < 0,001). Významné rozdíly v tolerabilitě a bezpečnosti mezi skupinami nebyly shledány. Prospektivní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie u celkem 46 zdravých dobrovolníků s experimentálně vyvolanými hematomy byla vedena s cílem ověřit účinnost Phlogenzymu na práh bolestivosti a rozsah hematomu (17). Hematomy byly vyvolány tzv. metodou „autohemo“, při které byla venózní krev odebraná z jedné paže subkutánně injikovaná na vnitřní stranu paže druhé. Práh bolestivosti v místě takto vzniklého hematomu byl stanovován pomocí insuflace manžety tonometru na hodnotu definovaného tlaku. Ve skupině, jíž bylo podáváno aktivní léčivo, došlo k signifikantnímu snížení bolestivosti a k rychlejší resorpci hematomu (p < 0,001). Zánětlivá onemocnění Přehled klinické evidence u zánětlivých onemocnění podává tabulka 2. Do prospektivní, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie bylo zařazeno celkem 100 pacientů s akutní tromboflebiditou, u kterých byl primárně hodnocen efekt podání Phlogenzymu (n = 50) proti placebu (n = 50) na klidovou bolest v 7. dni po randomizaci (18). V obou ramenech byla povolena doplňková analgetická medikace (nesteroidní antiflogistika, NSA) v případě potřeby, nebyly povoleny kompresní punčochy. V aktivně léčené skupině bylo dosaženo statisticky významného efektu Phlogenzymu na primární cíl (p < 0,0001), který pokračoval po dobu celého sledování. Statisticky významného efektu bylo dosaženo rovněž u sekundárních cílů (zarudnutí kůže, hypertermie, zatvrdnutí žíly, pocit těžkosti a napětí končetin). Zajímavostí je výskyt nežádoucích účinků, který byl paradoxně vyšší ve skupině placeba (26 % vs. 12 %). Pozorovaný úkaz autoři připisují doplňkové analgetické medikaci NSA, jejíž spotřeba byla v placebové skupině signifikantně vyšší (u 80 % vs. 8 % pacientů). Účinnost Phlogenzymu hodnotila prospektivní otevřená studie u celkem 66 pacientů s posttrombotickým syndromem, z nichž 32 užívalo aktivní léčbu, zbytek tvořil „konvenčně léčenou“ kontrolní skupinu (19). Autoři reportují významné zlepšení symptomatologie zahrnující otoky, klidovou bolest a cyanózu kůže u 84 % aktivně léčených pacientů vs. 73 % v kontrolní skupině, hodnotu statistické významnosti však neuvádějí. Do randomizované, dvojitě zaslepené studie u nemocných s recidivujícími infekcemi močových cest bylo zahrnuto 40 pacientů, kteří byli týden léčení kombinací trimethoprimu/sulfamethoxazolu, a pak rozděleni do skupin užívajících Phlogenzym nebo placebo po dobu 3 týdnů (20). Primárním cílem byla změna sumárního skóre 6 symptomů (polakisurie, nykturie, dysurie, imperativní strangurie, bolestivá mikce a suprapubická bolest). Skóre při léčbě Phlogenzymem bylo při všech kontrolách ve dnech 3, 7 a 14 signifikantně lepší než při placebu (p < 0,0001). Nežádoucí účinky v žádné ze skupin nebyly reportovány. Revmatologie a onemocnění pohybového ústrojí Tabulka 3 podává přehled nejdůležitějších studií u této indikace. Cílem randomizované dvojitě zaslepené placebem kontrolované studie u 150 pacientů se středně závažnou až závažnou artrózou kolenního kloubu bylo vyhodnotit účinnost léčby prostřednictvím Lequesne algofunkčního indexu (LAFI) a bezpečnost přípravku Phlogenzym v porovnání jednak s účinností aktivního komparátoru (diklofenak, DIK), jednak s účinností placeba (21). Pacienti ve věku 40–80 let byli randomizováni do 3 skupin. Výsledné dávky aktivní léčby představovaly 6 tablet Phlogenzymu (2 tablety 3× denně) nebo 150 mg DIK (1 tableta 3× denně). Pokud to bylo nezbytné, mohli si pacienti vzít „záchrannou analgetickou medikaci“ v podobě paracetamolu 500 mg. Zmírnění skóre bolesti a zlepšení funkce kloubu se mezi pacienty léčenými Phlogenzymem a DIK nelišilo. V obou aktivně léčených skupinách došlo ke zlepšení v porovnání s placebem (p < 0,05), přičemž ve skupině léčené Phlogenzymem bylo použití záchranné medikace paracetamolem 8× nižší než u skupiny léčené DIK a 20× nižší než u skupiny s placebem. Mezi oběma léčivými přípravky statisticky významné rozdíly v účinnosti nalezeny nebyly. Výskyt nežádoucích účinků byl nejvyšší ve skupině s DIK (15,6 %), ve skupině s placebem 9,1 % a nejnižší ve sku-
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=