Med. Pro Praxi 2007; 3: 113-115
Cílem léčby pacienta s diabetem je plnohodnotný aktivní život, k jehož dosažení vede optimální metabolická kompenzace, prevence a oddálení pozdních komplikací a ovlivnění dalších přidružených chorob. Praktický lékař ve své ordinaci pečuje v drtivé většině o pacienty s diabetem 2. typu, který je velmi často provázen obezitou, hypertenzí a dalšími sdruženými odchylkami v rámci metabolického syndromu. Nezastupitelnou součástí léčby diabetu a zvláště diabetu 2. typu je fyzická aktivita. V článku je podán přehled účinků fyzické aktivity u diabetu v oblasti metabolické a kardiovaskulární adaptace a jsou uvedeny praktické zásady se zdůrazněním specifických okolností a rizik při ordinaci pohybové léčby u těchto pacientů; stručně jsou uvedeny i zásady ordinace pohybové aktivity u pacientů léčených inzulinem. Působení pohybu je nutné dávkovat podobně jako jiný druh terapie individuálně pro každého pacienta s respektováním jeho výchozí tělesné zdatnosti, věku, zdravotního stavu. V klinické praxi jde o to, jaký druh, intenzitu, trvání a frekvenci pohybové léčby zvolíme, aby byla bezpečná, snadno dostupná, z psychologického hlediska přijatelná pro pacienta a zároveň účinná.
Zveřejněno: 1. březen 2007 Zobrazit citaci