Med. Pro Praxi 2009; 6(2): 73-76
Hypertenze provázející onemocnění ledvin patří mezi nejčastější sekundární hypertenze. Chronická onemocnění ledvin postihují kolem
10 % populace. Současný výskyt různě závažné chronické renální insuficience (CHRI) a hypertenze se předpokládá u 4 % dospělých
jedinců. V patogenezi hypertenze u CHRI se nejvíce uplatňuje porucha kontroly objemu extracelulární tekutiny a nerovnováha mezi
vazokonstrikčními a vazodilatačními působky. Cílem léčby hypertenze u CHRI je dosažení cílové hodnoty krevního tlaku < 130/80 mm Hg,
zpomalení progrese chronického onemocnění ledvin, ovlivnění již přítomných orgánových komplikací hypertenze a léčení ostatních
rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. Dosažení úspěšné kontroly hypertenze vyžaduje kombinaci více antihypertenziv.
Základem farmakologické léčby hypertenze u CHRI je blokáda systému renin-angitenzin inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu
nebo antagonisty angiotenzinu II – blokátory AT1 receptorů.
Hypertension accompanying renal disease is among the most common secondary hypertensions. Chronic renal diseases affect approximately
10 % of the population. Four percent of adult persons are expected to have concurrent chronic renal insufficiency (CRI) of varied
severity and hypertension. The pathogenesis of hypertension in CRI mostly involves impaired regulation of extracellular fluid volume
and imbalance between vasoconstrictive and vasodilatory agents. The goals of treatment for hypertension in CRI are to attain a target
blood pressure of less than 130/80 mm Hg, slow down the progression of chronic renal disease, interfere with pre-existent hypertensionrelated
complications, and manage other risk factors of cardiovascular disease. Attainment of effective hypertension control requires
a combination of several antihypertensives. The mainstay of pharmacological treatment of hypertension in CRI is blockade of the reninangiotensin
system with angiotensin-converting enzyme inhibitors or angiotensin II antagonists – AT1 receptor blockers.
Zveřejněno: 1. květen 2009 Zobrazit citaci