Pravidla dispenzarizace diabetika

Med. Pro Praxi 2009; 6(4): 182-186

Pravidla dispenzarizace diabetika

MUDr. František Musil Ph.D: Klinika gerontologická a metabolická, Fakultní nemocnice

Diabetes mellitus je skupinou etiopatogeneticky heterogenních onemocnění, jejichž základním rysem je hyperglykemie. U diabetu

1. typu je přítomen absolutní deficit inzulinu způsobený autoimunitním zánětem, který postihuje B-buňky pankreatu. Při dispenzarizaci

diabetika 1. typu se snažíme co nejtěsněji napodobit fyziologickou sekreci inzulinu (bazál–bolus) pomocí intenzifikovaného inzulinového

režimu nebo inzulinové pumpy. U diabetu 2. typu je vedle inzulinové rezistence pravidelně přítomna také porucha sekrece inzulinu

s relativním deficitem inzulinu. Při dispenzarizaci diabetika 2. typu je třeba opakovaně hodnotit vzájemný poměr inzulinové rezistence

a poruchy sekrece inzulinu s maximální snahou o individualizaci léčby.

Dispenzarizaci diabetu nelze omezit jen na léčbu symptomatické hyperglykemie. Je nutno pravidelně sledovat a účinně léčit hypertenzi,

dyslipidemii, obezitu, ovlivňovat koagulační poruchy.

Klíčová slova: diabetes mellitus, diagnostika, dispenzarizace.

Rules for surveillance of diabetic patients

Diabetes mellitus is a group of aetiopathogenetically heterogeneous conditions with a common main feature of hyperglycaemia. In type 1

diabetes, there is an absolute insulin deficiency caused by an autoimmune inflammation which affects pancreatic B-cells. Surveillance

of type 1 diabetes patients involves mimicking the physiological insulin secretion pattern (basal-bolus) using an intensified insulin regimen

or insulin pump. In addition to insulin resistance, type 2 diabetes is also characterized by impaired insulin secretion with a relative

insulin deficiency. Surveillance of type 2 diabetes patients requires repeated assessment of the mutual relation of insulin resistance and

impaired insulin secretion with a maximum effort to individualize therapy.

Surveillance of diabetes is not to be restricted to the treatment of symptomatic hyperglycaemia. It is essential to regularly monitor and

effectively treat hypertension, dyslipidaemia, and obesity, and to interfere with coagulation disorders.

Keywords: diabetes mellitus, diagnosis, surveillance.

Zveřejněno: 1. září 2009 Zobrazit citaci

Musil F. Pravidla dispenzarizace diabetika. Med. praxi. 2009;6(4):182-186.

Reference

Bartoš V, Pelikánová T. Praktická diabetologie. Praha: Maxdorf, 2003.
Výbor České diabetologické společnosti ČLS JEP. Standardy péče o diabetes mellitus 1. a 2. typu. Diabetologie, metabolizmus, endokrinologie, výživa 2007; 10(4): 185-198 (www.diab.cz).
Výbor České diabetologické společnosti a České vitreoretinální společnosti ČLS JEP. Standardy pro diagnostiku a léčbu diabetické retinopatie a jejích komplikací. Diabetologie, metabolizmus, endokrinologie, výživa 2007; 10(4): 207-210.
Výbor České diabetologické společnosti a České nefrologické společnosti ČLS JEP. Standardy péče při diabetické nefropatii. Diabetologie, metabolizmus, endokrinologie, výživa 2007; 10(4): 211-214.
Výbor České diabetologické společnosti ČLS JEP. Standardy léčby pacientů se syndromem diabetické nohy. Diabetologie, metabolizmus, endokrinologie, výživa 2007; 10(4): 221-228.
Doporučení České společnosti klinické biochemie a České diabetologické společnosti o změně kalibrace hemoglobinu HbA1C a referenčních mezí. www.cskb.cz.
Nathan DM, Buse JB, Davidson MB, Ferrannini E, Holman RR, Sherwin R, Zinman B. Management of hyperglycemia in type 2 diabetes: a consensus algorithm for the initiation and adjustment of therapy: update regarding thiazolidinediones: a consensus statement from the American Diabetes Association and the European Association for the Study of Diabetes. Diabetes Care. 2008; 31(1): 173-175. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...