Med. praxi. 2011;8(6):259-264
Diabetická nefropatie je ve vyspělých zemích nejčastější příčinou terminálního selhání ledvin. Albuminurie předchází u většiny diabetiků
vývoj manifestní diabetické nefropatie a je u diabetiků také nejdůležitějším prediktorem kardiovaskulární mortality/morbidity.
Progresi albuminurie lze příznivě ovlivnit jak dobrou metabolickou kontrolou diabetu, tak dobrou kontrolou krevního tlaku. Inhibitory
angiotenzin konvertujícího enzymu a antagonisté angiotenzinu snižují albuminurii a zpomalují (ale nikoli zastavují) progresi chronické
renální insuficience. U většiny pacientů dochází přes tuto léčbu k vývoji terminálního selhání ledvin, pokud do té doby nezemřou na kardiovaskulární
onemocnění. Kombinace obou léků pravděpodobně nemá větší antiproteinurický účinek než monoterapie inhibitorem
angiotenzin konvertujícího enzymu. Dalšího poklesu albuminurie (či proteinurie) lze u diabetiků dosáhnout přímým inhibitorem reninu
aliskirenem nebo antagonisty endotelinu. Vysokou kardiovaskulární morbiditu/mortalitu pacientů s diabetickou nefropatií lze snížit
redukcí albuminurie a snížením systolického krevního tlaku. Antagonisté angiotenzinu snižují i u pacientů s diabetickou nefropatií riziko
srdečního selhání, doklady pro příznivý vliv inhibice systému renin-angiotenzin na riziko infarktu myokardu jsou méně jednoznačné.
Diabetic nephropathy is the most common cause of terminal renal failure in developed countries. Albuminuria precedes the development
of manifest diabetic nephropathy in most diabetic patients and is also the most significant predictor of cardiovascular mortality/
morbidity in these patients. Progression of albuminuria can be favourably affected by both good metabolic control of diabetes and good
blood pressure control. Angiotensin-converting enzyme inhibitors and angiotensin antagonists reduce albuminuria and slow down
(but do not stop) the progression of chronic renal insufficiency. Despite this treatment, most patients will develop terminal renal failure
unless they die of cardiovascular disease before that. Combining both drugs is not likely to have a greater antiproteinuric effect than
monotherapy with an angiotensin-converting enzyme inhibitor. A further reduction in albuminuria (or proteinuria) in diabetic patients
can be achieved by using the direct renin inhibitor aliskiren or endothelin antagonists. The high cardiovascular mortality/morbidity of
patients with diabetic nephropathy can be lowered by reducing albuminuria and decreasing systolic blood pressure. Angiotensin antagonists
reduce the risk of heart failure in patients with diabetic nephropathy; the evidence of a beneficial effect of renin-angiotensin
system inhibition on the risk of myocardial infarction is less unequivocal.
Zveřejněno: 1. červenec 2011 Zobrazit citaci