Med. praxi. 2011;8(10):410-414
Zavedení inhibitorů protonové pumpy (IPP) před více než dvaceti lety do klinické praxe, znamenal o jednu z nejdůležitějších změn v medikamentózní
léčbě ve vnitřním lékařství. Pro racionální užívání inhibitorů protonové pumpy je nezbytná znalost základních farmakologických
ukazatelů. Na rozdíl od antagonistů H2 receptorů se podávají IPP v jedné denní dávce ráno před snídaní. Kombinace s jinými proti
vředovými léčivy je nevhodná, protože se tím snižuje tvorba vlastní účinné látky. IPP jsou velmi dobře tolerovány a nežádoucí účinky
se vykytují spíše výjimečně. V současné době je diskutována otázka interakce s antiagregačně působícím klopidogrelem. Ukazuje se,
že u nemocných s vysokým kardiovaskulárním rizikem může současné podávání IPP (omeprazolu) a klopidogrelu významně snižovat
jeho antiagregační působení. U těchto nemocných je na místě zvážit podávání novějších IPP, které podobný efekt nemají.
The introduction of proton pump´s inhibitors (PPIs) in clinical practice more than twenty years ago meant the most important progress in
the medicamentous therapy of inner medicine in 20th century. The rational use of PPIs has to be based on the understanding of PPIs clinical
pharmacology. Contrary to H2 antagonists the PPIs are administered once daily morning before breakfast. The combination with other
antiulcerous drugs are not recommended due to decreasing production of active PPIs metabolite. All PPIs are well tolerated and side effects
occur infrequently. Currently, a lot of discussion is focused on the drugs interaction between PPIs and antitrombotic drug clopidogrel. It
seems to be clear, that combination of PPIs with clopidogrel might be potential harmfull particularly in patients with high cardiovascular
risk due to significant inhibition of antitrombotic efficacy. In these patients new generation of PPIs should be considered.
Zveřejněno: 1. říjen 2011 Zobrazit citaci