Med. praxi. 2011;8(11):455-458
Chronická pankreatitida patří mezi onemocnění, jejichž incidence stoupá sice velmi mírně, ale zřetelně. Nemoc je iniciována řadou
rizikových etiologických faktorů, jako je alkohol, kouření, faktory genetické nebo autoimunní. V podstatě naše znalosti o etiologických
faktorech nemoci jsou shrnuty v klasifikaci chronické pankreatitidy, označené jako TIGARO. S výjimkou hereditární, autoimunní a do
jisté míry obstrukční formy však přítomný rizikový faktor musí být provázen přítomností dalšího z faktorů, aby nemoc skutečně vznikla.
Diagnostika chronické pankreatitidy je dnes založena na využití zobrazovacích metod a/nebo kritérií histomorfologických. Především
nukleární magnetická rezonance a počítačová tomografie, jako metody neinvazivní, jsou metodami první volby, endosonografie, díky
možnosti bezpečné cílené biopsie, je metodou umožňující, kromě hodnocení změn parenchymu a vývodného pankreatického systému
i získání materiálu k vyšetření cytologickému, event. i histologickému. Endoskopická retrográdní cholangio-pankreatografie je jako
metoda diagnostická ve většině indikací opuštěna, je však nezastupitelnou metodou terapeutickou. Terapie chronické pankreatitidy
spočívá v opatřeních dietetických, především v absolutním zákazu alkoholu, dále v léčbě pankreatické bolesti, kdy jako lék první volby je
doporučován paracetamol, event. tramadol, pankreatické enzymy jsou indikovány dnes nejen u osob s trávicí exokrinní nedostatečností.
Při neúspěchu konzertavtivní terapie je indikována endoskopická terapie, umožňující provádět drenážní výkony a/nebo chirurgické
drenáže a resekce. Chronická pankreatitida je nemocí, která výrazně snižuje kvalitu života nemocných osob, ale především je rizikovým
faktorem indukce pankreatického karcinomu, což platí zvláště u pankreatitidy hereditární.
Chronic pancreatitis is among the diseases whose incidence is rising very slightly, but distinctly. The disease is initiated by a number of
aetiological risk factors, such as alcohol, smoking, genetic or autoimmune factors. In principle, our knowledge on the aetiological factors
of the disease is summarized in the TIGAR-O classification of chronic pancreatitis. Except hereditary, autoimmune and, to a certain degree,
obstructive forms, however, the present risk factor must be accompanied by the presence of another of the factors for the disease to really
develop. The diagnosis of chronic pancreatitis is currently based on the use of imaging techniques and/or histomorphological criteria.
Particularly, nuclear magnetic resonance imaging and computed tomography as noninvasive methods are the methods of first choice;
endosonography which enables to perform safe targeted biopsy is a method used, in addition to evaluating changes in the parenchyma and
pancreatic duct system, to obtain material for cytological and/or histological assessment. Endoscopic retrograde cholangiopancreatography
is not used as a diagnostic tool in most indications; however, it is an irreplaceable therapeutic method. The treatment of chronic pancreatitis
consists in dietary measures, particularly in absolute cessation of alcohol consumption, followed by the management of pancreatic pain with
paracetamol or tramadol being recommended as the drug of first choice; pancreatic enzymes are currently indicated not only in persons
with exocrine pancreatic insufficiency. When conservative therapy fails, endoscopic treatment is indicated allowing drainage procedures
and/or surgical drainage and resection. Chronic pancreatitis is a condition that significantly reduces the quality of life of patients but, primarily,
is a risk factor for developing pancreatic cancer, which is particularly true for hereditary pancreatitis.
Zveřejněno: 1. leden 2011 Zobrazit citaci