Med. Pro Praxi 2008; 5(5): 200-202
Renální biopsie (RB) nativních ledvin je indikována z celé řady důvodů, mezi něž patří především potřeba určit přesnou diagnózu renálního postižení či stanovit stupeň a rozsah postižení ledvinné tkáně. Vyhodnocení aktivních (potenciálně reverzibilních) a chronických (ireverzibilních) změn nám pak pomůže v rozhodování o typu a agresivitě léčby.
Naprostou většinu RB lze provést perkutánní technikou, jen výjimečně se uchylujeme k ostatním způsobům odběru renální tkáně jako jsou otevřená, laparoskopická či transjugulární RB. Histologický materiál se standardně zpracovává třemi způsoby, a sice imunofluorescencí (IF), světelnou mikroskopií (SM) a elektronovou mikroskopií (EM). Pro získání přesné diagnózy a odhalení některých raritních onemocnění je nezbytné použít všechny tyto metody. Některé studie uvádějí, že EM může ve 3–5 % úplně změnit původní diagnózu stanovenou jen pomocí SM v kombinaci s IF.
Mezi nejčastější indikace k provedení RB patří izolovaná hematurie, izolovaná proteinurie, nefrotický syndrom, nefritický syndrom, nejasné akutní renální selhání a podezření na rychle progredující glomerulonefritidu. Prakticky jedinou absolutní kontraindikací je nesouhlas nemocného s výkonem, všechny ostatní důvody lze zařadit mezi relativní kontraindikace (malé či cysticky změněné ledviny, solitární ledvina, hydronefróza, krvácivá diatéza či nemocný na antikoagulační léčbě, nekontrolovatelná hypertenze, obezita, nespolupráce nemocného, nemocný na umělé plicní ventilaci, malformace cévního systému ledvin).
Zveřejněno: 19. prosinec 2008 Zobrazit citaci