Med. praxi. 2011;8(4):156-159
Účinnost léčby hypertenze na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu je dána především úrovní snížení krevního tlaku. Snížení krevního
tlaku zajišťují thiazidová diuretika, betablokátory, blokátory kalciového kanálu, inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu
a antagonisté receptoru angiotenzinu. Tyto léky jsou lékem volby při zahájení léčby v monoterapii i v kombinaci. Výběr farmakoterapie
hypertenze se řídí nejenom úrovní krevního tlaku, ale i přítomností přidružených onemocnění, stupněm poškození cílových orgánů
a celkovým kardiovaskulárním rizikem. U nemocných s vysokým normálním krevním tlakem (130–139/85–89 mm Hg) není k dispozici
dostatečná evidence o příznivém ovlivnění kardiovaskulárního rizika v důsledku antihypertenzní léčby. Výběr konkrétní lékové skupiny
pro zahájení farmakoterapie závisí především na typu přidružených onemocnění.
The efficacy of antihypertensive therapy on cardiovascular mortality and morbidity is based on the effect on blood pressure lowering.
Effective decrease of blood pressure is provided by: thiazide diuretics, beta-blockers, calcium channel blockers, angiotensin-converting
enzyme inhibitors and angiotensin receptor blockers. These drugs represent the treatment of choice either for monotherapy, or for the
combination. Pharmacotherapy of hypertension is guided either by blood pressure level, the presence of associated clinical condition, the
severity of target organ damage and the total cardiovascular risk. Up-to now, there is no evidence of the treatment benefit in the management
of high normal blood pressure. The choice of the treatment drug group depends on the type of the associated clinical condition.
hypertension crisis.
Zveřejněno: 1. květen 2011 Zobrazit citaci