Med. praxi. 2017;14(2):77-80 | DOI: 10.36290/med.2017.015
Lymeská borrelióza je bakteriální infekce přenášená klíšťaty, která postihuje řadu orgánů a tkání. Diagnostické obtíže působí hlavně
rozmanitost klinických projevů a malá dostupnost a využitelnost přímých laboratorních metod. Základem laboratorní diagnostiky
je v současné době průkaz specifických IgM a IgG protilátek, potvrzující kontakt s infekčním agens, nikoliv aktivitu infekce.
Předpokladem správné diagnózy je pečlivé zhodnocení klinického obrazu v korelaci s výsledky laboratorních testů. Základními
skupinami antibiotik účinných na léčbu borreliové infekce jsou tetracykliny, penicilinová antibiotika, cefalosporiny a makrolidy.
Nedostatečná nebo žádná klinická odpověď by měla vést k přehodnocení diagnózy a rozšíření diagnostického postupu o jiné,
i neinfekční příčiny obtíží. Opakování ani prodlužování léčby antibiotiky není doporučováno.
Lyme borreliosis is a bacterial infection transmitted by ticks that affects various organs and tissues. Diagnostic difficulty is caused
mainly by diversity of clinical manifestations and low availability and applicability of direct laboratory methods. Identification of
specific IgM and IgG antibodies is still the basis of laboratory diagnostics nowadays. However, serological tests merely confirm
contact with the disease, but do not correlate with activity of the infection. To make the right diagnosis, thorough evaluation of
the clinical manifestation as well as laboratory results is necessary. Tetracyclines, penicillins, cephalosporins and macrolides are
the main groups of antibiotics effective against Lyme disease. Unsatisfactory clinical response to antibiotic treatment should lead
to reevaluation of the diagnosis and consideration of other, non-infectious causes of the symptoms. Repeating or prolonging of
the antibiotic treatment is not recommended.
Zveřejněno: 1. květen 2017 Zobrazit citaci