Med. praxi. 2019;16(5):292-294
Chronický únavový syndrom je multisystémové onemocnění doposud nejasné etiologie. Dominujícím příznakem je perzistentní únava, výrazně limitující aktivity nemocného. Podstatou syndromu se jeví změněná reaktivita na environmentální stres, rozvoj onemocnění je pak zřejmě podmíněn poruchami a dysregulacemi imunity a neuroendokrinního systému, výrazný vliv mají i faktory psychogenní. Spouštěčem může být vícero podnětů, o jejichž významu se vede stále diskuze. Diagnostika je na základě klinických kritérií, s důrazem na vyloučení jiné (zejména organické) příčiny onemocnění. Kauzální terapie neexistuje, léčba je založena více na nefarmakologických přístupech. Práce s pacienty s tímto onemocněním je velmi náročná, vyžaduje mnoho času, velkou trpělivost a podrobnou edukaci ze strany lékaře, na což v současném zdravotnickém systému nezbývá mnoho prostoru.
Chronic fatigue syndrome (CFS) is a multisystem disease of the previously unknown aetiology. The dominant symptom is persistent fatigue, significantly limiting the patient's activity. The essence of the syndrome appears to be altered reactivity to environmental stress, the development is apparently caused by disorders and dysregulations of immunity and neuroendocrine system, psychogenic factors also have a significant influence. The trigger may be a number of stimuli that are still under discussion. Diagnosis is based on clinical criteria, with the emphasis on excluding other (especially organic) causes of the disease. There is no causal therapy, treatment is based more on non-pharmacological approaches. CFS patient care is very demanding, requires a lot of time, patience and detailed patient education, which is problematic in the current healthcare system.
Zveřejněno: 1. prosinec 2019 Zobrazit citaci