Med. praxi. 2019;16(5):296-299
Plicní embolie v praxi
- Interní klinika, 2. lékařská fakulta UK a Fakultní nemocnice Motol, Praha
Plicní embolie je v klinické praxi časté onemocnění. Myslíme na ni u nemocných s typickou trias – dušnost, bolest na hrudi, nebo hemoptýza – ale i u nemocných s atypickými projevy, včetně pleurálního syndromu, bolestí zad, nebo zmatenosti u starších nemocných. V diagnostice je zásadní provedení vyšetření D-dimerů a angio-CT plic. Při vyšetření pátráme po etiologii plicní embolie. Antikoagulační léčbu zahajujeme okamžitě při vyslovení podezření na tuto diagnózu. Trombolytická léčba je v současnosti vyhrazena pro nemocné v šoku, ostatní nemocné antikoagulujeme. Současná doporučení preferují léčbu NOAK před standardní warfarinizací.
Klíčová slova: etiologie, diagnostika, antikoagulační léčba, trombolytická léčba
Pulmonary embolism in the practice
Pulmonary embolism is a disease commonly encountered in the clinical practice. It is typically taken into consideration in patients who present with a classic triad – dyspnoea, chest pain, and haemoptysis – but also in those with atypical manifestations, including pleural syndrome, back pain, or, in the elderly, confusion. D-dimer testing and an angio-CT scan of the lungs are essential in the diagnostic process. Examination is aimed at elucidating the aetiology of pulmonary embolism. Anticoagulant therapy is initiated once this diagnosis has been suspected. At present, thrombolytic therapy is reserved for those in shock; the other patients receive anticoagulation. Current guidelines prefer NOAC treatment to standard warfarinization.
Keywords: etiology, diagnosis, anticoagulant therapy, thrombolytic therapy.
Zveřejněno: 1. prosinec 2019 Zobrazit citaci
