Sekundární dyslipidemie – přehled pro praktické lékaře

Med. praxi. 2019;16(5):332-335

Sekundární dyslipidemie – přehled pro praktické lékaře

MUDr. Martin Šatný, prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D.: Centrum preventivní kardiologie, III. interní klinika – klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze

Sekundární dyslipidemie vznikají v příčinné souvislosti s jiným onemocněním či působením faktorů vnějšího prostředí. Dle současných poznatků je evidentní, že i u tohoto typu dyslipidemie hraje důležitou roli genetické pozadí daného jedince, což dokládá například individuální vnímavost jedince k exogenní vlivům či životnímu stylu. K sekundárním dyslipidemiím typicky řadíme dyslipidemie provázející nejrůznější endokrinopatie (nejčastěji hypotyreózu), diabetes mellitus, nefropatie, hepatopatie, autoimunitní onemocnění či abúzus alkoholu. Samostatnou skupinu pak tvoří, často málo diskutované, polékové dyslipidemie, např. vyvolané léčbou diuretiky, neselektivními betablokátory či imunosupresivy. Fyziologicky narůstají hodnoty krevních lipidů a lipoproteinových částic během těhotenství. V případě záchytu jakékoliv dyslipidemie musíme vždy v úvodu vyloučit její možnou sekundární etiologii, která by vyžadovala kauzální léčbu. Hypolipidemická léčba je pak indikována při přetrvávající dyslipidemii (i po zaléčení vyvolávající příčiny) u pacientů s vysokým či velmi vysokým rizikem fatální kardiovaskulární příhody. Volba hypolipidemické terapie pak závisí na charakteru dyslipidemie, potažmo její etiologii.

Klíčová slova: sekundární dyslipidemie, kardiovaskulární riziko, kauzální léčba, hypolipidemika

Secondary dyslipidaemia – overview for general practitioners

Secondary dyslipidaemia is caused by a causal relationship to other disease or environmental factors. According to current knowledges, it is evident that the genetic background of the individual also plays an important role in this type of dyslipidaemia; this theory supports f.e. the individual's sensitivity to exogenous influences or lifestyle. Typically, secondary dyslipidaemias are associated with different endocrinopathies (especially hypothyroidism), diabetes, nephropathies, hepatopathies, autoimmune diseases or alcohol abuse. A separate group consists of, not enough discussed, dyslipidaemias following drug administration, eg. diuretics, non-selective beta-blockers or immunosuppressants. Physiologically, blood lipid values increase during pregnancy. In the case of finding of any dyslipidaemia, we must always exclude its possible secondary causes, which could lead to causal treatment. Lipid-lowering therapy is indicated by persistent dyslipidaemia (after adequate causal treatment) in patients at high or very high cardiovascular risk. The choice of lipid-lowering therapy depends on the type of dyslipidaemia, or its etiology.