Med. Pro Praxi 2005; 2: 79-80

Význam laparoskopie jako diagnostické metody

MUDr. Zdeněk Beneš CSc, MUDr. Zdeněk Antoš, doc. MUDr. Vladislav Krtek CSc

II. interní klinika, Thomayerova nemocnice, Praha

Laparoskopie je endoskopická metoda, která umožňuje po založení pneumoperitonea nahlížet do dutiny břišní. To bylo záměrem mnoha generací lékařů od 19. století, avšak teprve začátkem 20. století provedl laparoskopii u psa drážďanský internista Georg Kelling (1866–1945). Za otce laparoskopie je pokládán prof. Kalk, který v roce 1923 zkonstruoval prvý laparoskop použitelný u člověka a rozšířil tuto metodu v Evropě. U nás provedl první laparoskopii r. 1937 prim. Kuthan v Hranicích na Moravě a v roce 1942 ji začal provádět prof. Houbal v Brně. Další rozvoj laparoskopie byl závislý na zdokonalování přístrojové techniky, její miniaturizaci a posléze videoskopickém přenosu obrazu. Vlastní vyšetření patří mezi tzv. invazivní výkony a je relativně náročné jak pro nemocného, tak pro provádějící personál. Laparoskopie byla dlouho jedinou metodou, která svým přímým pohledem na nemocný orgán mohla zcela změnit do té doby předpokládanou diagnózu pacienta a jistě tak často přispěla ke správnému dalšímu léčebnému postupu. Od poloviny 20. století patřila ke stěžejním metodám diferenciální diagnostiky hlavně v hepatologii, kdy tvořila společně s cílenou a necílenou biopsií základ v diagnostice hepatobiliárních chorob. Na konci 70. a začátkem 80. let se však objevily nové zobrazovací metody, kterými lze šetrně a bez většího rizika pro pacienta dospět ke správné diagnóze, a to mnohdy přesněji než metodou laparoskopickou, protože tato vyšetření znázorňují nejenom povrch orgánů, ale i jejich vnitřní strukturu, což u laparoskopie není možné. Laparoskopických výkonů, prováděných z důvodů diagnostických, začalo tedy výrazně ubývat. Výše uvedené zdokonalování techniky dalo možnost rozvinout laparoskopii chirurgickou a ta se stala pro tento obor významným přínosem. Dnes je proto vnímána spíše jako jedna z možností šetrného chirurgického ošetření, než jako výkon přispívající ke správné diferenciální diagnóze. Zůstávají však dosud stále oblasti klinických příznaků, kdy může přinést jednoznačný diagnostický závěr, když všechny ostatní moderní metody selhávají (1, 2).

Klíčová slova: Klíčová slova: laparoskopie, ascites, tuberkulózní peritonitida.

Zveřejněno: 1. leden 2006  Zobrazit citaci