Med. Pro Praxi 2007; 4(11): 471-476

Disociativní poruchy a jejich léčba

doc. MUDr. Ján Praško CSc1,3,2,4, MUDr. Erik Herman5,7,6, MUDr. Michal Raszka1, doc. MUDr. Jiří Hovorka CSc6,8, MUDr. Pavel Doubek5
1 Psychiatrické centrum Praha, 3. LF UK, Praha
2 Centrum neuropsychiatrických studií, Praha
3 Psychiatrická klinika FN a LF UP, Olomouc
4 3. LF UK, Praha
5 Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN Praha
6 Neurologické oddělení, neuropsychiatrické a epileptologické centrum, Nemocnice Na Františku s poliklinikou, Praha
7 Psychiatrická ambulance, Praha
8 Neurochirurgická klinika 1. LF UK, Praha

U disociativních poruch je předpokládán „psychogenní“ původ. Jsou časově spjaty s traumatizujícími událostmi, neřešitelnými a nesnesitelnými problémy nebo narušenými vztahy. Postižení s disociativními poruchami často popírají problémy nebo těžkosti, které jsou pro zevního pozorovatele zjevné. Příznaky jsou často poplatné pacientovým představám o tom, jak by mělo somatické onemocnění vypadat. Klinické ani laboratorní vyšetření obvykle nepotvrdí přítomnost nějaké existující nebo neurologické poruchy. Začátek a ukončení disociativních stavů jsou často náhlé. Všechny typy disociativních stavů mají tendenci k úpravě během několika týdnů nebo měsíců, obzvláště pokud vznikly v souvislosti s traumatickou životní událostí. Chroničtější stavy, obrny a anestézie, se mohou rozvinout (někdy pomaleji), jestliže je začátek spojen s neřešitelnými problémy nebo interpersonálními obtížemi. Řada disociativních stavů odeznívá spontánně, bohužel některé mohou chronifikovat. Na místě je vždy podpůrná psychoterapie. Cílená léčba v této skupině poruch je záležitostí dynamické psychoterapie, kognitivně behaviorální terapie nebo hypnózy. Základem psychoterapie je umožnit pacientovi, aby mohl integrovat svoje fragmentované zážitky a části své osobnosti, uvědomil si reálné minulé i aktuální problémy a našel cestu, jak současné problémy řešit. Psychofarmaka se spíše podávají symptomaticky, jejich skutečná efektivita je však nejasná, protože nebyl prováděn systematický výzkum.

Klíčová slova: disociativní poruchy, diagnostika, léčba, psychoterapie, dynamická psychoterapie, hypnóza, kognitivně behaviorální terapie, psychofarmakoterapie

Zveřejněno: 19. prosinec 2007  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Praško J, Herman E, Raszka M, Hovorka J, Doubek P. Disociativní poruchy a jejich léčba. Med. praxi. 2007;4(11):471-476.
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. Benbadis SR, Hauser WA. An estimate of the prevalence of psychogenic non-epileptic seizures. Seizure 2000; 9: 280-281. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
    2. Betts T, Boden S. Diagnosis, management and prognosis of a group of 128 patients in non-epileptic attack disorder. Seizure 1992; 1: 27. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
    3. Bowman ES. Psychopathology and outcome in pseudoseizures. In: Ettinger AB, Kanner AM (eds): Psychiatric issues in epilepsy. Lippincott Williams a Wilkins, Philadelphia, 2001.
    4. Cloninger CR. Somatoform and dissociative disorders. In: Medical basis of psychiatry, 2nd edition, Winokur G and Clayton PJ (eds) WB Saunders, Philadelphia 1993.
    5. Coons PM, Milstein V. Psychosexual disturbances in multiple personality. Characteristics, etiology, treatment. J Clin Psychiatr 1986; 47: 106-110. Přejít k původnímu zdroji...
    6. Devinsky O, Kelley K, Porter RJ, Theodore WH. Clinical and electroencephalographic features of simple partial seizures. Neurology 1988; 38: 1347-1352. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
    7. Donofrio N, Perrine K et al. Depression and anxiety in patients with non-epileptic seizures. In: Gates JR, Rowan JA: Non-epileptic seizures. Butterworth-Heinemann, Woburn, Maryland 2000.
    8. Gates JR, Luciano D, Devinski O. The classification and treatment of nonepileptic events. In: Devinsky O, Teodoer WH (eds): Epilepsy and Behavior. New York: Wiley-Liss, 1991: 251-263.
    9. Herman E, Hovorka J, Praško J. Dissociativní poruchy. In: Herman E, Praško J, Seifertová D (eds). Konsiliární psychiatrie. MedicalTribune, Praha 2007; in press.
    10. Herman E, Hovorka J, Nežádal T, Praško J. Dissociativní poruchy. In: Seifertová D, Praško J, Hoschl C (eds). Postupy v léčbě psychických poruch. Praha: Amepra, 2004.
    11. Hovorka J, Nežádal T, Herman E, Praško J. Klinická elektroencefalografie - Základy klasifikace a interpretace. Praha: Maxdorf, 2003.
    12. Hovorka J, Nežádal T, Herman E. Epileptické a neepileptické psychogenní záchvaty v neuropsychiatrickém centru, Nemocnice Na Františku: diagnostické zkušenosti. Psychiatrie, Suppl 2, 2003; 7: 37-38.
    13. Hovorka J, Herman E, Bajaček M, Doubek P, Praško J. Psychiatrické aspekty epilepsie. Neurol. pro Praxi 2005; 2: 89-94.
    14. Kratochvíl S. Klinická hypnóza. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001.
    15. Kanner AM, Palac SP et al.: Treatment of psychogenic pseudoseizures. What do after we have reached the diagnosis? In: Ettinger AB, Kanner AM (eds): Psychiatric issues in epilepsy. Lippincott Williams a Wilkins, Philadelphia, 2001.
    16. Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize: Duševní poruchy v primární péči. World Health Organization Geneva, Psychiatrické centrum Praha 2001; 104 s.
    17. Mezinárodní klasifikace nemocí. 10. revize. Duševní poruchy a poruchy chování: Popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka. (přeloženo z anglického originálu) Praha, Psychiatrické centrum 1992, Zprávy č. 102, 282s.
    18. Mezinárodní klasifikace nemocí. 10. revize. Duševní poruchy a poruchy chování: Diagnostická kritéria pro výzkum. (přeloženo z anglického originálu) Praha, Psychiatrické centrum 1996; Zprávy č. 134, 179 s.
    19. Praško J. Kognitivně behaviorální terapie dissociativních poruch. Psychiatrie 2005; 9 (Suppl): 32-33.
    20. Putnam FW, Guroff JJ et al. The clinical phenomenology of multiple personality disorder. Review of 100 recent cases. J Clin Psychiatr 1986; 47: 285-293.
    21. Ross CA. Epidemiology of multiple personality disorder and dissociation. Psychiatr Clin North Am 1991; 14: 503-518. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
    22. Sigurdadottir KR, Olaffson E. Incidence of psychogenic seizures in adults: a population-based study in Icelans. Epilepsia 1998; 39: 749-752. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
    23. Smolík P. Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf Jessenius, 1996.
    24. Spiegel D, Maldonado JR. Dissociative disorders. In: Tasman A, Kay J, Lieberman JA: Psychiary. John Wiley and sons, Chichester, England 2003.
    25. Spiegel H, Spiegel D. Trance and treatment: Clinical uses of hypnosis. Basic Books, New York 1978.
    26. Vojtěch Z. Pseudozáchvaty (neepileptické psychogenní záchvaty) - současný pohled a diagnostické možnosti. Čes a slov Neurol Neurochir 2000; 63: 69-76.
    27. Walczak TS, Papcostas S, Williams DT et al. Outcome after diagnosis of psychogenic nonepileptic seizures. Epilepsia 1994; 41: 1104-1106.

    Zpět na obsah


    Medicína pro praxi

    Vážená paní, pane,
    upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
    Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.

    Prohlašuji:

    1. že jsem se s výše uvedeným poučením seznámil(a),
    2. že jsem odborníkem ve smyslu zákona č.40/1995 Sb. o regulaci reklamy v platném znění a jsem si vědom(a) rizik, kterým by se jiná osoba než odborník vstupem na tyto stránky vystavovala.

    Ne
    Ano

    Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás,
    že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.