Med. Pro Praxi 2008; 5(5): 196-199
Autoimunitní endokrinopatie patří mezi orgánově specifická autoimunitní onemocnění. Na jejich vzniku se účastní řada faktorů: genetická predispozice, zevní etiologické příčiny a poruchy regulace v mikroprostředí cílového orgánu. Přestože v patogenezi autoimunitních endokrinopatií sehrává roli především buňkami zprostředkované poškození cílových orgánů, diagnostickým a prediktivním markerem jsou orgánově specifické autoprotilátky. Ty se mohou vyskytovat řadu let před klinickou manifestací choroby. Autoimunitním zánětem může být postižena kterákoliv žláza s vnitřní sekrecí. Výskyt autoimunitních endokrinopatií může být jak izolovaný, tak může docházet k plnému klinickému rozvoji autoimunitního polyglandulárního syndromu nebo protilátky proti dalším orgánům mohou signalizovat subklinickou formu postižení (polyglandulární aktivace autoimunity). Optimální terapií se v současné době zdá být izohormonální terapie.
Published: December 19, 2008 Show citation
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to original source...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...