Med. Pro Praxi 2008; 5(6): 251-253

Výšková nemoc - praktické aspekty diagnostiky a léčby

prof. MUDr. Jan Bultas. CSc

Ústav farmakologie 3. LF UK, Praha

Pobyt ve vysokohorském prostředí s sebou nese určitá rizika, jedním z nich je výšková nemoc. Mírnou formou, která postihne téměř každého při pobytu nad 4 tisíce metrů nad mořem, je akutní výšková nemoc. Tato forma projevující se bolestmi hlavy, nevolností, nechutenstvím a nespavostí většinou po krátké aklimatizaci odezní. Závažnějšími projevy je vznik plicního a mozkového edému. Vzhledem k tomu, že stále více lidí cestuje do exotických krajů, stává se i diagnostika a léčba těchto stavů aktuálnější.

Léčba a profylaxe výškové nemoci prodělala během posledních let pokrok. Indikace inhibitorů karboanhydrázy, zejména acetazolamidu, se přesunula k prevenci akutní výškové nemoci, nicméně jasné doklady o klinickém účinku chybějí. Bolesti hlavy při akutní výškové nemoci mohou být spolehlivě potlačeny gabapentinem, optimálně v kombinaci s ibuprofenem. Kortikoidy ve vyšších dávkách mohou být též užity k prevenci a k léčbě akutní formy výškové nemoci, jejich hlavní indikací však je léčba mozkového edému. Zlatým standardem léčby plicního edému jsou pak inhibitory fosfodiesterázy 5 (konkrétně sildenafil nebo tadalafil) a blokátory kalciového kanálu, optimálně podané v kombinaci. Naopak podání diuretika, tak jak jsme zvyklí v léčbě kardiálního plicního edému, by bylo hrubou chybou. I přes určitý pokrok v léčbě stále platí příkaz postupné aklimatizace na výšku a rychlý sestup do nižších poloh při známkách závažnějšího postižení.

Keywords: akutní výšková nemoc, výškový plicní edém, výškový edém mozku, aklimatizace, farmakoterapie, kortikoidy, inhibitory PDE-5, blokátory kalciového kanálu

Published: December 19, 2008  Show citation