Med. Pro Praxi 2008; 5(5): 196-199
Autoimunitní endokrinopatie patří mezi orgánově specifická autoimunitní onemocnění. Na jejich vzniku se účastní řada faktorů: genetická predispozice, zevní etiologické příčiny a poruchy regulace v mikroprostředí cílového orgánu. Přestože v patogenezi autoimunitních endokrinopatií sehrává roli především buňkami zprostředkované poškození cílových orgánů, diagnostickým a prediktivním markerem jsou orgánově specifické autoprotilátky. Ty se mohou vyskytovat řadu let před klinickou manifestací choroby. Autoimunitním zánětem může být postižena kterákoliv žláza s vnitřní sekrecí. Výskyt autoimunitních endokrinopatií může být jak izolovaný, tak může docházet k plnému klinickému rozvoji autoimunitního polyglandulárního syndromu nebo protilátky proti dalším orgánům mohou signalizovat subklinickou formu postižení (polyglandulární aktivace autoimunity). Optimální terapií se v současné době zdá být izohormonální terapie.
Zveřejněno: 19. prosinec 2008 Zobrazit citaci