Med. Pro Praxi 2010; 7(Suppl. A)
-
Med. Pro Praxi 2010; 7(Suppl. A)
Příspěvek je zaměřen na popis požadavků na proces přípravy standardů v péči o chronické rány a jejich hojení. Prezentuje základní typologii standardizace a její předpoklady spolu s riziky nestandardizovaného a rigidního přístupu k procesu hojení. Definuje klinické doporučené postupy a interpretuje jejich možné využití při standardizaci hojení chronických ran.
Med. Pro Praxi 2010; 7(Suppl. A)
Chronické rány představují heterogenní skupinu ran, jejichž hojení se odchyluje od fyziologických pochodů hojení ran akutních. Chronické rány se vyznačují dlouhou dobou hojení a jejich léčba je spojena s vysokými ekonomickými náklady. Proto je třeba, aby jejich léčba byla efektivní, měla komplexní charakter, avšak se selektivním přístupem k jednotlivým typům ran na základě diagnostikované etiologie. Znalost příčiny rány, procesu hojení a faktorů, které mohou hojení nežádoucím způsobem ovlivnit, jejich eliminace, využití všech dostupných léčebných metod, postupů a podpůrných intervencí jsou základními podmínkami pro stanovení správného...
Med. Pro Praxi 2010; 7(Suppl. A)
Akutní rána se ve většině případů zhojí bez vzniku infekční komplikace, prakticky každá chronická rána je však dříve nebo později kontaminována bakteriemi z okolního prostředí. Ne každá interakce mezi hostitelem a mikroorganizmem však vede ke vzniku infekce a ani průkaz patogenu v ráně ještě neznamená přítomnost infekce. U chronických ran mohou být projevy infekce skryté a jedinou známkou může být stagnující vřed. Strategie ošetřování infikované rány spočívá v provedení débridementu a správném lokálním ošetřování rány – aplikaci lokálních antiseptických prostředků a v indikovaných případech v cíleném nasazení antibiotické léčby....
Med. Pro Praxi 2010; 7(Suppl. A)
Hojení ran je komplexní proces vyžadující dostatečnou dodávku energie, substrátů – makroelementů i mikroelementů. Normální hojení probíhá ve čtyřech fázích, koagulace, zánět, proliferace a remodelace. Obtížně se hojící rána obvykle delší dobu setrvává ve fázi zánětu, po níž nastává proliferace, pokud jsou zajištěny dobré lokální i celkové podmínky pro hojení. Ty se ale zhoršují společně se špatným stavem výživy. Není-li pacient schopen se uživit perorálním příjmem (p.o.), je nutno zvolit speciální postupy. Preferenčně se jedná o zlepšení nebo obohacení p.o. příjmu přídavky, moduly, perorálními nutričními doplňky (PND, oral nutritional...
Med. Pro Praxi 2010; 7(Suppl. A)
Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejzávažnějších chronických komplikací diabetu. Před zahájením léčby diabetické ulcerace je nutné provedení kompletního vyšetření dolních končetin. Klinické vyšetření zahrnuje inspekci nohou, prohlídku defektu, zjištění lokálních a celkových známek infekce, zhodnocení stupně neuropatie a ischemie a stav metabolické kompenzace. Léčba vyžaduje komplexní přístup. Základem léčby neuropatických ulcerací je adekvátní odlehčení defektu. V případě ischemie je indikováno provedení revaskularizace pomocí bypassu nebo endovaskulárních technik. Infekce u diabetické nohy představuje přímé ohrožení postižené...
Med. Pro Praxi 2010; 7(Suppl. A)
V článku jsou popsané známé vnitřní a vnější příčiny vzniku dekubitů. Je kladen důraz na preventivní kroky v prevenci a ošetřování dekubitů, včetně záchytu rizikových pacientů. Příklady doporučených intervencí autorky shrnují do přehledných tabulek. V obrazových přílohách popisují různé stupně dekubitů.
Med. Pro Praxi 2010; 7(Suppl. A)
Suchá kůže je stále častějším problémem, se kterým se v běžné dermatologické praxi setkáváme. Článek pojednává o příčinách vzniku suché kůže, možnostech léčby a prevence jejího vzniku.
Med. Pro Praxi 2010; 7(Suppl. A)
Článek pojednává o močové inkontinenci, jejím vlivu na kvalitu života postižených osob. Vysvětluje využití absorpčních prostředků. Autor nabízí kritéria k výběru a preskripci savých pomůcek včetně nabídky prostředků hygieny, dostupných na českém trhu.
Med. Pro Praxi 2010; 7(Suppl. A)
Kardiovaskulární mortalita je vedoucí příčinou úmrtí ve vyspělých zemích. Vysoký krevní tlak patří k základním rizikovým faktorům. V roce 2002 byla publikována studie Prospective Studies Collaborators, která shrnula poznatky 61 observačních studií vztahu hypertenze a mortality na kardiovaskulární onemocnění (KVO). Na základě této metaanalýzy byla jasně potvrzena korelace výšky krevního tlaku a rizika úmrtí na KVO. V roce 2007 vyšla poslední evropská doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze, která kladou důraz na posouzení kardiovaskulárního rizika. V rámci správné léčby a ke snížení orgánových komplikací doporučují pravidelné měření...