Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 251
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 254-256
V posledních 70 letech byla klíšťata potvrzena jako přenášeči čtyř původců nákaz, jimiž může v České republice onemocnět člověk. Z nich nejzávažnější je virus klíšťové meningoencefalitidy, kterou každý rok onemocní v ČR i více než 700 osob, převážně středního a vyššího věku. Z nich 2–4 ročně nemoci podlehnou a desítky dalších mají celoživotní následky. Spolehlivou ochranou dětí i dospělých je očkování inaktivovanou vakcínou, které zaručuje, že po podání základních tří dávek nedojde aspoň 3 roky k onemocnění. Pokud se výrazně nezvýší proočkovanost zvláště starší generace některou z těchto vakcín, zůstane výskyt této nebezpečné neuroinfekce...
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 257-262
Práce uvádí základy léčby hypertenze včetně nefarmakologické léčby. Hlavní pozornost je věnována farmakoterapii, která se opírá o inhibitory ACE, AT1 blokátory, diuretika, blokátory kalciových kanálů a betablokátory. Autor uvádí, kdy zahajovat farmakoterapii, a také cíle léčby hypertenze. Článek obsahuje i základy kombinační léčby. Jsou uvedeny preference antihypertenzní léčby podle směrnic Evropské společnosti pro hypertenzi 2007 a také naléhavé a možné kontraindikace hlavních skupin antihypertenziv. Jsou také obsaženy základy hypolipidemické léčby u hypertoniků a cílové hodnoty celkového cholesterolu a LDL-cholesterolu. Zvláštní pozornost je...
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 263-267
Konečné selhání ledvin je onemocnění s dalekosáhlými medicínskými, sociálními i ekonomickými následky. V ČR je přes 8 000 nemocných s terminálním selháním ledvin. Renální onemocnění je mnohdy pro oligosymptomatologii diagnostikováno pozdě nebo vůbec. Každý 10. člověk má některou z forem renálního onemocnění. Zásadní je spolupráce praktického lékaře v provádění preventivních prohlídek (jednoduché vyšetření moče, krevního tlaku a krve) a tím včasný záchyt renálního onemocnění. V případě léčby terminálního selhání ledvin je nezbytná spolupráce praktického lékaře a dialyzačního střediska. Díky medicínským pokrokům – „dialýza pro všechny“...
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 268-269
Přehledový článek seznamuje čtenáře se základními komponentami gastrointestinálního imunitního systému, který je propojen s ostatními slizničními imunitními systémy ve funkční celek. Nejvýznamnějšími komponentami tohoto systému jsou Peyerovy pláty, lamina propria a intraepiteliální lymfocyty. Mezi těmito součástmi probíhají doposud ne zcela přesně prozkoumané interakce, které zajišťují složitý chod celého systému a integritu organizmu. V závěru článku je uveden přehled nejvýznamnějších chorob gastrointestinálního systému s imunopatologickým podkladem.
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 270-273
Péče o tyto pacienty náleží do ordinace urologů, ale základní znalost etiopatogeneze, diagnostiky a léčby by měla usnadnit praktickému lékaři péči o tyto pacienty a vést k další spolupráci s odborným lékařem. Tento článek se zabývá současnými možnostmi ohledně výše zmíněné problematiky.
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 274-278
Donutí-li nějaké potíže s konečníkem pacienta navštívit lékaře, prakticky vždy si stěžuje na „hemoroidy“, čímž jsou pacienty označovány různorodé potíže a příznaky nejen z oblasti konečníku, ale i s vyprazdňováním. Přitom současná medicína neužívá termín „hemoroidy“ pro patologii, ale pouze pro popis normálních anatomických struktur, přítomných kolem análního kanálu od narození. Mají nezastupitelnou funkci při udržování kontinence střevního obsahu. Až když hemoroidální žilní pleteně vyvolávají svým postižením různé, často nespecifické obtíže, je toto odborně nazýváno „hemoroidálním onemocněním“ (1) a vyžaduje...
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 280-283
V ambulanci praktického lékaře většinou dochází k prvnímu kontaktu s pacienty trpícími ulcus cruris různé etiologie. Nejčastěji se jedná o bércový vřed podmíněný chronickou žilní insuficiencí (CVI). Diagnostika ulcerací žilního původu se opírá o poměrně typický klinický obraz, podpořený důsledným vyšetřením žilního systému. Znalost patofyziologických změn v oblasti mikrocirkulace a podkoží, které vznikají v průběhu rozvíjející se chronické žilní poruchy, a zásady hojení chronických ran jsou nezbytné pro vytvoření správného terapuetického plánu. V procesu léčby je nutná nejen kauzální kompresivní terapie, ale i adekvátní lokální léčba, úprava celkového...
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 284-286
Autor popisuje stručně patofyziologii rovnovážných poruch, zabývá se především periferními poruchami rovnováhy. Uvádí nejčastěji se vyskytující onemocnění, které jsou příčinami těchto poruch. Pojednává o jejich diagnostice a léčbě, zdůrazňuje význam mezioborové spolupráce a úlohu a možnosti praktického lékaře v léčbě závraťových stavů.
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 287-292
Změny povětrnostní spojené se zvýšeným průnikem rizikového UV záření vyžadují zvýšenou ochranu kůže oblečením a kosmetikou speciálně k tomuto účelu vyráběnou. UV filtry by měly optimálně chránit kůži v poměru 1:1 (UVB:UVA). Měly by se nanášet na zatěžovaná místa 30 minut před sluněním a během dne by se měla jejich aplikace vícekrát opakovat. Zásadně bychom se neměli vystavovat slunečnímu záření v době mezi 10–15 hodinou a děti do 3 let by se neměly zbytečně vystavovat vůbec. Kvalitu a zásady ochrany koriguje Evropská instituce COLIPA. V poslední době se klade velký důraz na tzv. bioprotekci a kvalitu tzv. kritické vlnové délky λc.
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 293-295
Diabetes mellitus (DM) je nejčastějším etiologickým faktorem neuropatie ve vyspělých zemích. Diabetická neuropatie (DN) patří k významným metabolickým a mikrovaskulárním komplikacím DM prvního i druhého typu. Proximální diabetická amyotrofie je specifickou jednotkou diabetické neuropatie vyskytující se častěji u diabetu I. typu nežli u II. typu a nesouvisí s délkou trvání DM. Frekvence výskytu je nízká (0,3–1,1 %), ale její průběh bývá zpravidla dramatický s výraznou invalidizací pacienta. Tento typ neuropatie je reverzibilní, ale úprava může být velmi pomalá a trvá řadu měsíců. U 63leté pacientky byla proximální diabetická amyotrofie prvním...
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 295-298
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 299-303
Výpočetní tomografie s vysokým prostorovým rozlišením (HRCT) plic se již přes dvě desetiletí podílí na diagnostice difúzních pneumopatií a je dnes v klinickém algoritmu většinou nezbytná pro stanovení diagnózy i kontrolu dalšího vývoje nemoci, případně slouží k topickému zaměření invazivních diagnostických postupů. V článku podává autor velmi hrubý nástin základní problematiky HRCT plic, která se dnes stala obsáhlou a významnou disciplínou radiodiagnostiky.
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 292
Med. Pro Praxi 2010; 7(6-7): 303